samostatné výstavy:
Graffity, Karlín Studios, Praha 2010
Dekonstrukce Guernicy, Dům umění, Brno 2009
Back to nature, ETC 2009
Ilegal particip no. 2, IZRAHELL 2009
Go Into Yourself, Divus Unit 30 London 2008
Ilegal particip no. 1, Designblok 2008
Nigdo, Karlín Studios 2008
Ovoce stromů rajských jíme, NoD Roxy 2007
Plexi, České Budějovice 2007
Dělník umění, Karlín Studios 2006
AM 180 2005
Dobrý nápad, Galerie NOD, Praha 2004
Nic není, Galerie Display, Praha 2003
Remixy, Galerie MXM, Praha 2000
Die Kunst ist unser Leben, NG Praha 1999
Vize a iluze, Špálova galerie, Praha 1998
Goldfinger, Galerie AVU, Praha 1997
Tak pravil Buddha, Galerie Velryba, Praha 1995
Enda a Špína, Galerie Obecní dům, Praha 1992
skupinové výstavy:
Prague Biennale IV, Praha 2009
Text.cz, Galerie Štenberg 2008
Hrubý domácí produkt, MK Praha 2007
Safe, Karlín Studios 2007
Shadows of humor, Wroclaw 2006
Neutral, Motorenhalle, Dresden 2004
Eastern Alliance, Berlin 2004
Blízká setkání třetího druhu, NOD, Praha 2003
Ostensive II. České Centrum, Berlin 2002
Criss-cross, Broumov 2001
ÜberlebensKunst, KV Berlin 2000
Konfrontace, České centrum, London 2000
Maxisklad, Galerie Mánes, Praha 1998
Snížený rozpočet, Galerie Mánes, Praha 1998
Diplomanti, Strahovský klášter, Praha 1997
4 umělci, Galerie MXM, Praha 1996
Villa, Richterova vila, Praha 1995
Hybernatus, Galerie AVU, Praha 1995
AVU výstava, Galerie u Hybernů, Praha 1990
NIGDO
Karlín Studios, Praha 2008
Výstava v Karlín studios, na které jsem vystavil 16 obrazů, které jsem namaloval během jednoho roku. Název NIGDO popisuje můj pocit při malování těchto obrazů. Obrazy vznikaly spontánně bez skic, příprav a dlouhého spekulování. V průběhu práce jsem si poprvé zcela jasně uvědomil, že obrazy nemaluji já, ale že vznikají nezávisle a já jsem pouze nástroj.
Rozhovor ČRo 3 | 22.01.2008 | >odkaz
Pitomý úvod Ivana Voseckého.
Výstava velkých obrazů se spoustou drobných příběhů a vzkazů pro ty, kteří si je najdou. Také by se mohla jmenovat Cokoliv. Pro toho, kdo odhalí gdo, je připravena hodnotná cena.
Ivan Mečl o pitomém umění Ivana Voseckého.
Ateliér Ivana Voseckého je laboratoří bezmoci. V zápasu s uměním je většinou poražen. Oproti umělcům, kteří vítězí nad uměním. Nikdy neuvidíte všechny obrazy, co kdy namaloval. Pod každým se skrývají tři až čtyři. To není metafora. Ani metoda. Má je v ateliéru tak dlouho, že je několikrát přemaluje. Vystavuje málo a v malé kóji by se mu hromadily.
Od té doby, co pracuje, jde mu všechno lépe. Ivan Vosecký, jak sám i tvrdí, je dělníkem umění. Dává pozor na to, aby se celá stavba nezbořila a snaží se nevyrábět zmetky. Teď si asi říkáte: “To ale musí být pitomé umění!”. A ono je skutečně pitomé. Na první pohled nic moc.
Ale i zlato může být obalené hovnem a hlupák ho nenajde. Jen málo lidí hledá zlato v hovnech. Není to nic příjemného. Je to riskantní a občas to nevyjde. Je to ale daleko lepší než se obklopovat hovny obalenými zlatem.
Pitomé umění předhazuje nevybíravě člověku jeho pitomost. Pitomého umění je stále více potřeba. Ostatní umění ukazuje jen lidskou velikost a klaní se mu.
17. 1. – 10. 2. 2008















